
Včera ráno jsme vyrazili na motorkách do národního parku Chitwan a po 150-ti kilometrech a pěti hodinách jízdy jsme dorazili do cíle. Dneska jsme byli na porhlídce a krom pár opic, slonů a divokých ptáků jsme toho moc neviděli. Ale i tak to stálo za to. Volný pohyb divočinou s pocitem neustálého pozorování a možnost potkat se tváří v tvář s tygry byla vzrušující. Od rána pršelo a cítili jsme se jako při cestě do pravěku. Podobné to bylo s jízdou do Pokhary. Mokré zablácené silnice, nelítostné náklaďáky a jeden kopec za druhým.
Silný déšť k večeru ustával a po neplánované hodinové zastávce s opravou mého motocyklu přijíždíme o půl šesté do Pokhary totálně zmrzlí. Mraky se trhají a je naprosto úžasná viditelnost. Přišlo to, na co jsme čekali. Zítra to bude maso! Počasí by mělo snad ti dny vydržet. Do té doby se pokusíme doletět do Kathmandu a co bude dál uvidíme. Držte palce, zítra jdeme na to!
M.K.