
Po přistání se ještě večer vydáváme na lepší místo startu necelé 2km po hřebeni výše.Po cestě se nás chytají dva neodbytní mladíci a po pul hodine..you are maj fren i hapy vif ju i want help ju..přijímáme pozvání na čaj. Hliněná chýše s bambusovou střechou. Pod seníkem zaparkovaná kráva a dvě kozy. Mladík nám představuje celou svou rodinu a my uctivě zdravíme Namaste s dlaněmi před obličejem. Početná rodina na tak male obydlí. Všichni si sedají k nám do kola a bedlivě nás sledují.
Ušmudlané děti stojí opodál. Něco hledají v nose a potutelně se usmívají. Rozdáváme poslední čokoládové bombony a na oplátku dostáváme v hliníkových nádobách studený nápoj zakysaného mléka. Brzy starší žena přináší mléčný čaj a my vychutnáváme jedinečnou atmosféru népalského venkova. Začíná se stmívat. S poklonou se loučíme a vyrážíme na start. Oba mladíci nás doprovázejí až na kopec a hlídají téměř do usnutí. Naše orlí hnízdo osvětluje zářící měsíc a v pozadí se mezi mraky začínají rýsovat siluety Annapuren a Machapuchare. Krásná noc, jen trochu mokrá. Spíme nakonec pod širákem a ráno se budíme durch mokří od rosy. V ranním slunci sušíme věci a chystáme se na start. Trochu nas znervozňují mraky, které se začínají dělat už od osmi hodin. Doufáme, že se základny zvednou a na Korchon doletíme. Startujeme už o půl dvanácté. Se Šnajbym dotáčíme základnu v pouhých 2200m. Jirka se bohužel nechytá a přistává v údolí. Na Korchon to dnes při tak nízkých zakladnách stejně nemá smysl. Rozhodujeme se lětět co nejdále na východ a pak to rozumně otočiz zpátky na Pokharu. Jirka nám hlási do vysílačky, že buď vyšlápne ještě jednou na kopec, nebo se potkáme v Pokhaře na hotelu. Snažíme se orientovat v nepřehledných kopcích a občas nevíme, co si máme o termice myslet. Slabé stoupáky na jižních stranách střídají silné v rotorech. Občas máme plné ruce práce a dvakrát se zvedáme ze stometrové výšky nad zemí. Občas nám cestu ukážou obří horští orli. Pod nohama křicí ustavičně houfy dětí a mávají co jim síly stačí. Viděli jsme dost. Myslíme na rozumný návrat a otáčíme. Let proti větru nás na kraji údolí tlačí k zemi. Přistáváme v korytě řeky u místní školy. Pár metrů nad zemí mi gpska hlásí stále 45km/h, asi fouká do zad,nechápu, ale už s tím nic nenadělám. Myslím na foťák volně ležící pod bundou a mohutným odrazem tlumím první náraz o zem. Při dalším dopadu už brzdím přilbou a v kotrmelci si říkám jaká to musí být atrakce pro několik desítek přihlížejících dětí. Hlava to naštěstí odnesla jen modřinou, zato přilba je jako papír. Roztrhlou sedačku spravíme. Na korbě náklaďáku přijíždíme se Šnajbym do Pokhary. Dáváme čaj a jídlo a potkáváme se u hotelu s Jirkou. Honza dnes létání vypustil a vydal se trekovat. Zítra se všichni potkáme a pokud se nám podaří domluvit permit na Annapurna BC, vyrazíme už zítra. Odstartujeme odsud ze Saranghotu a doletíme co nejdále do hor, ať nemusíme tolik šlapat. Uvidíme jak vysoko budou základny. Pokud se základny zvednou, poletíme znovu na Korchon a dále pěšky do BC. Teploty jsou přes den téměř letní a chodíme v kraťasech. Večer se západem slunce se ochlazuje a to na dlouhý rukáv. Další zprávu snad pošleme už z pod Annapuren.
M.K.
-na fotky se můžete podívat zde... http://nepalxc.rajce.idnes.cz/29.1.2010/